Hlavní strana

Achetaton, město Boží

Obrázky a fotografie

Historie

Historie města Achetaton je stejně podivuhodná jako krátká. Dokonce okolnosti a rok jeho založení faraonem Amenhotepem IV. (neboli Achnatonem) za Nové říše jsou nejisté. Je to způsobeno tím, že Egypťané nedatovali události od jednoho určitého místa v dějinách, ale vždy od nástupu nového faraona na trůn. Vzhledem k tomu, že v období Nové říše poměrně často docházelo ke spoluvládě stávajícího a nastupujícího faraona a tudíž k překrývání délky jejich vlády, je určení přesného data nástupu na trůn u některých faraonů nemožné. Doba vlády Achnatona je tedy datována např. 1377-1360 př.n.l. nebo 1364-1347, ale i 1353-1336. Jediné, co mají tato data společného je, jak jste si jistě všimli, délka faraonovy vlády -  a to sedmnáct let.

Výstavba města Achetatonu, nacházejícího se v opuštěném nilském údolí na hranici Horního a Dolního Egypta, započala v pátém roce Achnatonovy vlády vztyčením hraničních stél, pokračovala výstavbou malého a velkého Atonova chrámu a faraonova paláce. Následovala obydlí pro faraonovy služebníky a služebníky jeho služebníků. Kolem devátého roku se královský dvůr do Achetatonu za velké slávy definitivně přestěhoval a zde zůstal až do vlády faraona Tutanchamona, který se přestěhoval zpět do Théb (Vésetu), tradičního náboženského centra Nové říše. Tehdy bylo město definitivně opuštěno, nikoliv však zničeno. Jeho pozůstatky proto poskytují unikátní náhled do soukromého života starověkých Egypťanů stejně jako do běžné městské architektury, neboť žádné další egyptské město se do dnešních dob nezachovalo v tako kompletní a neporušené podobě. Lokalita, ve které se ruiny Achetatonu nachází, je dnes známa také jako El-Amarna podle nedaleko ležící vesnice.

Město

Achetaton byl od počátku budován jako město hodné velikosti svého boha. 200 km čtverečních půdy (většina byla ovšem využívána k zemědělství) obývalo něco mezi 20 - 50 000 lidí. Zachovalé zbytky lze rozdělit na několik komplexů, nejseverněji leží tzv. Severní město. Bylo tvořeno většinou obydlími městské elity. Směrem k řece stojí zbytky čtvercové opevněné stavby zvané Severní říční palác. Na některých stěnách se zachovala zobrazení královské rodiny, pročež se objevují teorie, že se jednalo o hlavní faraonovu rezidenci v Achetatonu. Další, co stojí v Severním městě za povšimnutí, jsou zbytky mostu přes Královskou cestu, která vede směrem k Centrálnímu městu. Jižně odtud (u starého koryta řeky) stál Severní palác, ve kterém bylo odkryto množství krásných nástěnných maleb zobrazujících život v nilských mokřadech. Má se za to, že stavba sloužila jako zoologická zahrada pro potěchu krále, a také jako obydlí pro Achnatonovu vedlejší manželku Kiji a později jeho dceru Meritaton.

Rozsáhlé Severní předměstí bylo typickou obytnou čtvrtí, ve které sídlili řemeslníci, obchodníci a další lidé, bez nichž se žádné město neobejde. Tato část města se pomalu rozrůstala i po slavnostním otevření města. Obydlí se od sebe pochopitelně lišila v závislosti na bohatství svého majitele, nicméně jim je vlastní základní schéma v podobě velké centrální místnosti obklopené dalšími, čímž vzniká jakýsi ochlazovací systém. Do velkých vil se vstupovalo střeženou branou, za ní se nacházela dlouhá vstupní pasáž, na jejímž konci byla vystavena domácí kaple zasvěcená Atonovi. Samotná stavba mohla čítat i několik desítek místností podepřených pilíři, a to včetně sýpek a pokojů pro služebnictvo. Za domem se mohla nacházet zahrada.

Střed Achetatonu, jinak Centrální město, za Achnatona Ostrov Atonových význačných jubileí, se rozkládalo na mírném svahu u nilských břehů. Ulice byly uspořádány pravoúhle s důrazem na velkolepost. Páteří města byla severojižní Královská cesta, srdcem pak Velký palác. Jeho prostory byly nezastřešené a umožňovaly Atonovým paprskům, aby žehnali příbytku i tělu božského faraona, který zde přijímal například poselstva cizích zemí. Sám ovšem přebýval v obyčejné rezidenci, známé jako králův dům. Odtud také obdarovával své poddané z tzv. "okna zjevování se". V ruinách paláce byly odkryty vzácné fresky faraonových dcer. Naproti Velkému paláci ležel Velký Achnatonův chrám o rozměrech 730x229 metrů. Za dob své slávy býval obložen kamenem, ale naprostou většinu si lidé rozebrali už  ve starověku. Jinak byla jeho koncepce poměrně prostá: jednalo se o nezastřešenou prostoru s oltáři (po 365 pro Horní a Dolní Egypt), zdobenou obřími sochami Achnatona a Nefertiti. Půl kilometru jižně se nacházel Malý Atonův chrám, snad obdoba zádušních chrámů starých faraonů.

Směrem na jih od Centráního města se rozkládalo Jižní předměstí, které bylo čtvrtí bohatých obyvatel města, mezi něž patřili i lidé jako kněží Panehsej a Pavah, generál Ramose či vezír Nacht a konečně také proslavený sochař Thutmose, v jehož sbírce většinou nedokončených děl se nalezla i slavná busta královny Nefertiti. Pozoruhodnou součástí amarnského komplexu jsou i hrobky, a to především hrobka samotného Achnatona, která nebyla nikdy zcela dokončena. Nachází se ve skalách východně od města a při pohledu z ptačí perspektivy je patrné, že je umístěna tak, aby se v ní protínaly spojnice různých hraničních stél. Tvoří tak vlastně symbolické slunce, které vyzařuje životadárné paprsky na celé město. Součástí této královské hrobky jsou i hrobky menší, které pravděpodobně posloužily pro méně významné členy královského rodu. Hrobka byla objevena opuštěná, tělo faraona Achnatona zatím nikdo s jistotou neidentifikoval. Další hrobky náleží vysokým hodnostářům a úředníkům a jsou většinou více či méně bohaté výzdobou a dochovanou pohřební výbavou.

Nejzajímavějším archeologickým nálezem z El-Amarny jsou ale zřejmě tzv. Amarnské tabulky, tedy archiv mezinárodní korespondence z doby vlády Amenhotepa III. a jeho syna Achnatona. Záznamy jsou psány klínopisem a jejich námětem jsou jak například mezidynastické sňatky (s Babylónií), tak i žádosti vazalů o pomoc v podobě vojenské či peněžní, dále jsou v nich k nalezení i zlomky egyptské mytologie. Z textů tabulek si lze velmi dobře udělat obrázek o Achnatonově vládě, která se bohužel vyznačovala čím díl větším nezájmem o věci mimo Egypt.

Aton a Achnaton

Amenhotep IV. se chopil vlády po svém otci Amenhotepovi III. (Nebo spoluvlády s ním, což je možné, ale spíše nepravděpodobné. Znamenalo by to pak, že Achetaton byl založen ještě za vlády starého faraona.) Egypt byl v té době mocnou a bohatou říší, jejíž postavení bylo všeobecně uznávané všemi středomořskými velmocemi. Bezpečně kontroloval své državy v Sýrii, která sloužila jako nárazníkové pásmo proti případným útočníkům. Vnější stabilita říše však nebyla tak neotřesitelná, jak se mohlo na první pohled zdát. Ačkoliv faraonové byli i za Nové říše de iure jediní vládci celého Egypta, jejich dříve nezpochybnitelná božská autorita ztrácel na lesku. Do faraonovy vlády zasahovalo především kněžstvo boha Amona, jehož kult měl středisko v hornoegyptských Thébách. Právě odtud pocházeli králové 18. dynastie, kteří znovu sjednotili Egypt. Je tedy logické, že se Amon stal patronem této dynastie, což s sebou neslo bohaté dary z válečných kořistí a egyptské půdy. Někteří faraonové 18. dynastie, zvláště ti pozdější (včetně Amenhotepa III.) se snažili moc Amona omezit. Žádný z nich však ani ve snu nepomyslel na tak radikální revoluci, kterou měl na svědomí nově nastoupivší Amenhotep IV., který později přijal jméno Achnaton.

Příčiny, které k tomu mladého vládce vedly, jsou vlastně neznámé. Svou roli hrály zřejmě cíle politické i duchovní, které ovšem v případě egyptského teokratického principu vlády vlastně splývaly v jedno. Založení nového hlavního města Achetatonu - Atonova obzoru - bylo prvním krokem promyšlené přeměny egyptského duchovního myšlení. Měla skončit odvržením starých bohů a sjednocením jejich dosavadních funkcí pod záštitu jediného boha, všemocného Atona, který se zjevuje v podobě slunečního kotouče a přináší život všemu na zemi, obzvláště ovšem královskému páru Achnatona a Nefertiti, kteří zaujali vedle Atona výsadní postavení v podobě jakési svaté trojice Aton-král-královna. Další průběh reforem není zcela jisitý, ale zřejmě došlo k násilným perzekucím starých bohů a Aton byl prohlášen za jediné možné božstvo. Pro prostý lid v nové ideologii místo nebylo, a proto není divu, že žádný prvek Achnatonovy reformy do pozdější doby nepřežil. Dokonce i za Achnatonovy vlády se někteří hodnostáři v Achetatonu nechávali pohřbít tradičním usirovským obřadem, jak je patrné z některých amarnských hrobek. Po Achnatonově smrti se chopil vlády tajemný Smenchkare, který byl možná faraonovým synem, ale také to mohla být samotná Nefertiti. Tento vládce ovšem brzy zemřel a na jeho místo nastoupil slavný Tutanchamon, který, jak je z jeho jména patrné, vrátil Amonovi část jeho moci a přesídlil zpět do Théb, ačkoliv zároveň stále uznával Atona. Po Tutanchamonově brzké smrti vládl chvíli úředník Aj a po něm se dostal k moci generál Haremheb, který přikázal smazat ze zemského povrchu všechny stopy Atonovy vlády. A tak skončil pošetilý pokus jednoho člověka porazit bohy.

Obrázky a fotografie

Zpět

Hlavní strana