Hlavní strana

Alexandrie egyptská

Obrázky a fotografie

Historie

Jistě není neznámo, jak, kdy a proč Alexandrie vznikla. Pro pořádek: Město u ústí Nilu založil Alexandr Makedonský, zvaný Veliký, po dobytí Egypta roku 332 př.n.l. Slovo dobytí není příliš výstižné, Egypt se vzdal bez boje a Alexandr nejenže byl přivítán jásajícími davy, ale byl dokonce při návštěvě Amonovy věštírny prohlášen za boha. Nicméně město, založené na místě dřívější vesnice Rhakotis, se stalo střediskem egyptské vlády až po Alexandrově smrti, kdy Egypt ovládl spolu s okolními zeměmi Alexandrův generál Ptolemaios. Jeho nástupce Ptolemaios II. Filadelfos (jméno značí "Sestru milující", což je narážka na skutečnost, že Ptolemaios II. obnovil tradice faraonů, kteří uzavírali svazky mezi sourozenci) pak z Alexandrie učinil největší a nejvýznamnější město Středomoří. Alexandrie profitovala především z obchodu, neboť právě z jejího velkého přístavu bylo vyváženo levné egyptské obilí. Navíc byla také centrem helénistické kultury, což dokazovaly stavby jako Múseion a velká knihovna.

Roku 31 př.n.l. připojil Egypt k Římu Octavianus, nazývaný prvním císařem. Po rozdělení Římské  říše na Východní a Západní byla Alexandrie spolu s Konstantinopolí nejvýznamnějším městem východního Středomoří. Nicméně roku 638 je město poprvé napadeno a vypleněno arabskými nájezdníky; o osm let později je již definitivně podrobeno arabské nadvládě, nicméně již velmi pobořené. Po založení Káhiry jako hlavního města v 10. stol. sláva Alexandrie upadá; na své si samozřejmě přišla i opakující se zemětřesení. Když roku 1798 podniká Napoleon Bonaparte slavnou invazi do Egypta, má "město" pouze 5 000 obyvatel živících se převážně rybolovem. Svou slávu znovu získává až po prokopání kanálu, který je spojuje s Nilem a samozřejmě také vydělává na otevření Suezského průplavu. Za dva tisíce let se poněkud změnil tvar pobřeží, takže dnes se, jak je zjišťováno, zbytky starověké Alexandrie nacházejí buď pohřbeny pod rozrůstajícím se městem, anebo v pobřežních vodách Středozemního moře (a také jich bylo použito při stavbě Káhiry a dokonce i Istanbulu).

Město

Nicméně za římského císařství byl lesk a sláva Alexandrie v rozkvětu. Město bylo založeno na velmi příhodné pozici. Poloha mezi pobřežím a vnitrozemským jezerem Mareotis mu skýtala bezpečí před nepřáteli. Architekt Deinokrates navrhl město v souladu s tehdejšími zásadami: Základní síť města, které mělo v obvodu 15 km, tvořilo sedm ulic vedoucích souběžně s pobřežím a patnáct ulic na ně kolmých. Vlastní alexandrijské přístavy (východní - Velký přístav - a západní přístav - Eunostos) vznikly poté, co Ptolemaios I. spojil ostrov Faros s pobřežím hrází - závodištěm - širokou kolem padesáti metrů, která nesla název Heptastadion. Město se dělilo na 5 částí, které nesly název podle prvních písmen řecké abecedy. Údajně až třetinu celého města zabíral komplex ptolemaiovských paláců, kde se odehrávaly četné nechutné intriky, které ke každému královskému dvoru (a nejen královskému) patří. Hlavní palác, proslulý mimo jiné i vztahem Gaia Julia Caesara a Kleopatry, stál na malém poloostrově zvaném Lochias. Poblíž ležel i královský přístav. Když roku 365 n.l. vyvolalo podmořské zemětřesení vzedmutí vod, zničila přílivová vlna podloží paláců, a ty se zhroutily do zkázy. Dnes z části leží na mořském dně. Alexandrie se postupně stala mozaikou různých stavebních stylů. Vykopávky odhalují jak původní sloupy korinthského typu, tak i pozdější římské katakomby a stavby.

Dalšími proslulými budovami byl například obrovský Poseidonův chrám nedaleko paláce, chrám Caesareum, potom údajně nejkrásnější stavba celé Alexandrie, gymnasion, se svým 180 metrů dlouhým sloupořadím. Nelze samozřejmě zapomenout na Múseion - chrám devíti Múz, bohyní umění. Jak již bylo naznačeno, jednalo se o kulturně-vědecké centrum helénistického světa. Nedaleko byla umístěna neméně slavná knihovna, která podle střízlivých odhadů obsahovala na 500 000 svitků. Tato budova lehla popelem i s vědomostmi, které se v ní ukrývaly při bojích mezi Caesarem a Ptolemaiem XIV. Část svitků byla umístěna také v další obrovské budově, Serapiu, chrámu boha Serapa o rozměrech 175 x 75 metrů. Nedaleko této stavby, z níž se dochovaly základy, stojí tzv. Pompeiův nebo Diocletianův 30 metrů vysoký sloup. Ve skutečnosti byl součástí Serapia a po znovudobytí Alexandrie Diocletianem byl znovu vztyčen. Ve městě stála i hrobka Alexandra Velikého, jehož tělo, původně směřující do Makedonie, skončilo svou pouť právě zde. Poloha hrobky je však dodnes neznámá. Nakonec zbývá jeden z divů světa, maják na ostrově Faros. Byl zbudován v letech 283-282 př.n.l. za vlády Ptolemaia II. Samotná věž se skládala ze tří stupňů a byla postavena z egyptského vápence. Na samotném vrcholu shlížela na připlouvající lodě z výšky 130 metrů socha boha Dia Sótéra - Spasitele. Kvalita stavby se prokázala při již zmíněném zemětřesení roku 365 n.l., kterému maják odolal. Další přírodní katastrofy však jeho osud postupně zpečetily - od 8. do 14. století se maják rozpadl. Na jeho základech vyrostla roku 1480 přístavní pevnost Kvait Bei. Výstižný ukazatel osudu alexandrijské architektury...

Obyvatelé

Alexandrie byla, moderně řečeno, kosmopolitním městem, kde se protínaly všechny možné kultury Východu i Západu: Řecká, egyptská, perská, židovská, později římská a křesťanská. Za ptolemaiovské éry byl samozřejmě na vrcholu řecký "živel". To dokazují jména jako Euklidés (díla Základy, Optika a jiné), Konón ze Samu a Apollonius z Pergy (elipsy, hyperboly), Stratón z Lampsaku, slavný fyzik, Ktésibios (konstrukér vodních zařízení, mj. pumpy fungující na stejném principu jako lidské srdce), Aristarchos ze Samu, autor teorie heliocentrismu a Eratosthenés z Kyrény, který dosti přesně změřil obvod země na základě rozdílu délky stínu vrhaného na různých místech o stejné zeměpisné délce. V oboru lékařských věd vynikají hlavně dvě jména. Prvním je Herofilos z Chalkedonu. Ten zkoumal mimo jiné i nervovou soustavu a rozlišil motorické a senzorické nervy. Jeho následovník Erasistratos z Keu odmítl teorii čtyř tělesných šťáv, pitvami zkoumal činnost srdce a pochopil jeho princip. Podle jeho torie pumpuje srdce tělem krev a pneuma. Antická učenost počala upadat s nástupem křesťanství a roku 391 byli vykázáni "pohanští" filozofové z Alexandrie patriarchou Theofilem. Serapion, útočiště učenců poté, co Múseion padl za oběť přírodní katastrofě, bylo zničeno.

Řekové se vždy považovali za nejvyspělejší národ a dávali to ostatním obyvatelů Alexandrie znát, což vedlo k znatelnému napětí. Mimo nich obývala město i výrazná židovská menšina, a to převážně v Židovské čtvrti (Iudaión kómé). Egypťané, obyvatelstvo vesměs nejchudší, obývali západní část města, Rhakotis. Mimo to tu byli i Libyjci, Kilikijci, Etiopané, Arabové, Baktrijci a Indové. Jedním z pojících prvků těchto národů byl řecko-egyptský bůh Serapis, nesoucí podobu mohutného muže nebo býka. Právě jemu byl zasvěcen Serapion a na jeho počest se konaly každý čtvrtý rok velké slavnosti, při nichž bylo zabito na 2000 býků a hodovalo se a pilo celé dny. Není těžké uhodnout, že křesťanství mělo v Alexandrii těžké začátky. Během 90. let 3. století bylo zabito téměř 150 000 alexandrijských křesťanů. Zde byl také ukamenován svatý Marek. Postupně se však situace proměnila a křesťanství nabylo navrch. Sv. Kliment založil v Alexandrii teologickou univerzitu. Po příchodu Arabů se město rychle poislámštilo. V té době údajně shořely poslední antické svitky, které byly ve městě uloženy.

A na čem záviselo bohatství Alexandrie? Prvním, nejdůležitějším výdělečným oborem byl obchod. Obrovský alexandrijský přístav dovoloval zakotvit nepředstavitelnému množství lodí. Po nilském kanálu se navíc dalo dopravovat zboží z vnitrozemí. Proslulí byli alexandrijští kovotepci i skláři. Levně se zde vyráběl papyrus. Egyptské chrámy si úzkostlivě střežily monopol na výrobu plátna a oděvů. Po celém Středomoří byly proslavené egyptské parfémy a líčidla. Nelze zapomenout ani na keramiku, vycházející z řeckých i egyptských vzorů. Hlína se sice musela do Alexandrie dovážet, ale zdejší černě glazované vázy a nádoby s bílými ornamenty byly stejně velmi vyhledávaným a výhodným zbožím. Posledním produktem, na kterém odedávna stála civilizace údolí Nilu, bylo obilí. Egypt byl díky němu nejbohatší zemí Středomoří. V době Římské nadvlády se do Říma dovezlo od 1. do 3. století podle odhadů 150 000 tun obilí. Všechno veliké ale jednou skončí. Starověká Alexandrie již není, a to, co se z ní dochovalo, dává obraz dřívější doby značně neúplný. Nicméně i tak můžeme říci, že na egyptském pobřeží leží jedno z nejúžasnějších měst starověku, které dodnes připomíná slavné jméno svého zakladatele.

Obrázky a fotografie

Zpět

Hlavní strana