Hlavní strana

Římské konzulské volby
za pozdní republiky

Římané volili dva konzuly, nejvyšší představitele výkonné moci republiky, pravidelně každý rok, většinou v pozdním podzimu. Volbám samozřejmě předcházela jakási volební kampaň, avšak rozhodující pro zvolení byla obvykle podpora římského senátu. Samotný akt voleb zahájil v určený den na Martově poli (tehdy ležícím mimo hradby Říma) dosluhující konzul krátkým proslovem, pak nastoupil věštec augur, který podle různých znamení určil, zda bude tato volba bohy požehnána. Když byla znamení příznivá, rozdělili se shromáždění občané (právo volit měli pouze dospělí římští občané, přičemž věk dospělosti byl určován individuálně, obvykle však kolem 16 let) do 35 tribuí - kmenů - podle oblasti, odkud pocházeli. Obyvatelstvo samotného Říma tvořilo čtyři kmeny, zbytek byli venkované. Samotná volba však probíhala v rámci tzv. centurií. Pro pochopení tohoto systému je však třeba zmínit, že římské obyvatelstvo bylo rozděleno do majetkových tříd, přičemž nejbohatší skupina, equites neboli jezdci, tvořila třídu první, a potom bylo obyvatelstvo podle zmenšujícího se majetku rozděleno do dalších osmi tříd, přičemž poslední, proletarii, neměli žádný, nebo jen velmi malý majetek. Každá třída pak byla rozdělena do určitého počtu centurií, kterých bylo celkem 193.

třída

počet centurií

equites

18
1. třída 80
2. třída 20
3. třída 20
4. třída 20
5. třída 30
řemeslníci 2
umělci 2
proletarii 1

Nejdříve hlasovali jezdci a první třída a po nich další. Každý volič napsal na obdržený volební list jména dvou kandidátů a vhodil jej do volební urny. Výsledek volby každé centurie byl ihned zveřejněn. Volby prvních tříd netrvaly dlouho, neboť je tvořila jen skutečná smetánka občanstva, ti nejbohatší z nejbohatších. Paradoxní je, že právě tyto nejméně početné třídy byly rozděleny do nejvíce centurií, avšak i to mělo svůj účel. Z kandidátů zvolených centurií se vybrali dva s nejvyšším počtem hlasů, a ti pak dostali jeden hlas za celou centurii. A vzhledem k tomu, že na zvolení konzula stačila nadpoloviční většina hlasů (tedy počtu centurií, ve kterých byli kandidáti zvoleni), což činí 97, stačili někdy ke zvolení konzula jezdci s první třídou, kteří mohli dát dohromady 98 hlasů. Ostatní se pak již mohli rozejít domů, protože konzulové byli zvoleni a na výsledku již nešlo nic změnit. Jak je tedy vidno, volbu konzula, nejvyššího představitele republiky (hned po senátu, ovšem) si udrželi ve svých rukách nejbohatší Římané, což jim dávalo rozhodující podíl na mocenských procesech. Je třeba ovšem podotknout, že některé volby (např. volna tribuna lidu) probíhaly rovnoprávně. I tak je ovšem patrné, že stará "dobrá" římská republika rozhodně nebyla skutečnou demokracií. Což samozřejmě neznamená, že by jí někdy nějaká země byla.

Zpět na Historický zápisník

Hlavní strana