Hlavní strana

Publius Cornelius Scipio "Africanus"

Rod Corneliů, jeden z nejslavnějších v Římě, přivítal na svět svého nového člena roku 235 př.n.l. Jeho otcem byl Publius Cornelius Scipio, praetor a konzul. Publius byl všeobecně vysoce vzdělán po řeckém způsobu. Po celý život si udržel zvyk chodit každé ráno do chrámu, což mnohé vedlo k přesvědčení, že rozmlouvá s bohy, nebo že je bohem sám. K tomuto označení totiž mnohé vedly jeho pozdější úspěchy. Nicméně - roku 218 př.n.l. bylo Publiu Scipionovi staršímu svěřeno velení vojska, jež se mělo postavit Hannibalovi po vypuknutí 2. punské války. Hannibal se legiím, tábořícím u Massilie (Marseille), vyhnul pochodem skrz Galii a přes Alpy. Scipionova armáda, ve které se nacházel také mladý Publius, se přeplavila do Pádské nížiny, aby čelila Hannibalovi v bitvě u Ticina. Hannibal zde poprvé zvítězil, když napadl numidskou jízdou bok a týl Římanů; Scipio byl zraněn a prý mu život zachránil právě jeho syn. Ten se pak zúčastnil další prohrané bitvy u Trebie a o dva roky později prý dokonce i tragické bitvy u Cannae, kterou přežilo z 80 000 Římanů jen 10 000. Scipio se vrátil do Říma a roku 212 byl, ač neměl dostatečně vysoký věk, zvolen kurilským aedilem.Publius Cornelius Scipio v občanské tóze...

Scipionův otec a strýc, kteří bojovali v Hispánii proti Hasdrubalovi, bratrovi slavného Hannibala, byli ale následujícího roku zabiti - Publius v bitvě u Castulla a jeho bratr Gnaeus, když se pokoušel ustoupit na sever Hispánie a byl napaden mnohem silnějším vojem nepřátel, u Ilorcy. Zbylá vojska v Hispánii se ocitla bez velení. V Římě se na očividně beznadějný post nenacházel žádný dobrovolník, až nakonec senát svolil vyslat, na Publiovu vlastní žádost, do bojů právě syna zabitého velitele. Ten se vyznamenal roku 209 překvapivým útokem a obsazením největšího kartaginského města v Hispánii zvaného Carthago Nova. Tam mu padly do rukou velké zásoby a také důležitý přístav, takže získal Scipio již od začátku vynikající základnu pro další boje. Ve městě bylo také vězněno na 10 000 zajatců, množství z nich tvořili významní členové iberských kmenů, které v Hispánii sídlily. Scipio je všechny propustil, a zajistil si tím podporu a popularitu Hispánců. Scipiovi také ulehčovala situaci nejednotnost nepřátelského velení - v čele vojsk Kartága stál jednak Hasdrubal, ale i Mago a nakonec i jiný Hasdrubal Gisco. Když se tedy následujícího roku 208 střetl Scipio s Hasdrubalem v bitvě u Beaculy, Římané zvítězili, ovšem nikoliv rozhodně. Hasdrubal pak sebral na 50 000 mužů a vyrazil z Hispánie pomoci Hannibalovi, byl však v Itálii u Metauru poražen a zabit.

Boje v Hispánii ale pokračovaly. Poté, co porazil množství kmenových náčelníků věrných Kartágu, střetl se Scipio s kartaginskými vojsky u Ilipy roku 206. V bitvě zvítězil nad 70 000 muži nepřítele. Zanedlouho dobyl Gadez (Cádiz), důležitý přístav a poslední državu Kartága v Hispánii. Vojevůdce Mago se přeplavil do Itálie, ale byl v Ligurii poražen a při cestě do Afriky svým zraněním podlehl. Scipio zatím vyzval k jednání numidské vládce Massinisu a Syfaka, kteří mu slíbili podporu při případné invazi do Afriky. Poté se Scipio vzdal velení v Hispánii a zamířil do Říma.

Ve volbách pro rok 205 kandidoval na post konzula a po svém zvolení odešel ihned na Sicílii, aby připravil armádu pro invazi do Afriky. Senát toto nechtěl dovolit, ale nakonec po dlouhém přesvědčování povolil, aby se riskantní operace zúčastnili dobrovolníci. Scipio tedy na Sicílii shromáždil kolem 30 000 mužů a množství lodí. Svým vojskům stihl za jeden rok dát skvělý výcvik, a tak se mohl roku 204 př.n.l. vylodit na africké půdě poblíž Utiky. Nicméně Syfax, se kterým vyjednal podporu, se připojil ke Kartágu a donutil Scipiona, aby přerušil obléhání Utiky. Massinisa, kterého mezitím Syfax porazil a vyhnal z jeho království, přislíbil Scipiovi pomoc; ten počátkem roku 203 zničil kartaginsko-numidské vojsko založením požáru v jeho vojenském táboru a následným útokem. Na 40 000 mužů padlo a bylo zajato. V další bitvě u Bagbrada Římané opět zvítězili, Syfax byl zajat a Massinisa obsadil jeho říši.

Kartágo začalo vyjednávat o míru, ale pouze proto, aby získalo čas - z Itálie byl totiž povolán Hannibal, který sebral 45 000 mužů a 1000 jezdců. Odlákal Scipiona od Kartága, a obě armády se střetly v bitvě u Zamy 9. října 202 př.n.l. V těžké bitvě nakonec legie zvítězily, když Massinisa s numidskou a Laelius s římskou jízdou napadli týl Kartaginců. Hannibal unikl do Kartága, které přijalo podmínky míru, které Scipio předložil: Kartágo se vzdalo nároku na Hispánii, během následujících padesáti let mělo zaplatit 10 000 talentů válečných reparací, smělo si ponechat pouze 10 trojveslic a nemohlo vést války bez svolení Říma. Scipio se pak vrátil do...a v plné zbroji. Říma, kde slavil triumf za Afriku a kde mu senát udělil titul Africanus.

Scipionovi spoluobčané nabídli titul doživotního konzula, což však Scipio odmítl, a ještě za toto Římany pokáral. Již roku 199 byl ale jmenován censorem, což byl druhý nejvyšší úřad republiky, následujícího roku byl zvolen 1. senátorem (princeps senatus) a o čtyři roky později zastával opět konzulský úřad. Roku 193 se opět podíval do Afriky jako člen komise šetřící spor mezi Kartágem a Massinisou. Roku 190 se zúčastnil tažení proti syrskému panovníku Antiochovi III., které vedl jeho bratr Lucius. Rozhodné bitvy u Magnesie se ale Publius pro nemoc nezúčastnil. Tažení skončilo porážkou Antiocha a osamostatněním Malé Asie.

Bratři byli po návratu závistivými protivníky obviněni z ponechání si části peněz z válečných reparací. Publius Scipio se odmítl hájit a soudní řízení v podstatě ignoroval, usadiv se na svém statku v Liternu. Nakonec byl zbaven obvinění, i když spíše díky zásahu tribuna lidu Tiberia Graccha, který vyzdvihl Scipiovy úspěchy, než díky řádnému šetření. Když ale roku 183 př.n.l. Publius Cornelius Scipio zemřel, byl proces obnoven s jeho bratrem Luciem. Ten byl nakonec shledán vinným a byla mu uložena vysoká pokuta a Lucius sám byl uvězněn. Když ale byla provedena u Lucia Scipiona  domovní prohlídka, žádné peníze se nenašly. Publiův bratr tak byl z vězení propuštěn a do svého domu doprovozen jásajícími davy. Rod Corneliů byl očištěn a jeho nejvýraznější postava, Publius Cornelius Scipio, patří dnes mezi největší muže římské republiky.

Zpět

Hlavní strana